Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 56

 

Za čtvrté je to tatarský jazyk, neboť byly nalezeny náhrobky s ženskými tatarskými jmény:
 
1. Džogar což v perštině znamená drahý kámen, nejstarší náhrobek z roku 4575 (rok 815).
 
2. Arzu význam tohoto jména neznám (v turkických jazycích touha – poznámka překladatele), náhrobek z roku 4596 (rok 836).
 
3. Mamuk zřejmě znamená bavlna, náhrobek z roku 4752 (rok 992).
 
Všechna tato jména pochází z předtatarského období, přesněji z doby vlády Chazarů.
 
Nápisy obsahují i tatarská jména mužská, například:
 
1. Paša, náhrobek z roku 998.
 
2. Sagdakči, náhrobek z roku 1005.
 
3. Murza (tatarsky princ - poznámka překladatele), náhrobek z roku 1046.
 
Příjmení (jednalo se spíše o přezdívky, příjmení v dnešním slova smyslu v té době ještě neexistovala - poznámka překladatele) a přídomky podle povolání a bydliště, jako například:
 
1. Moše Alani, Josef Alani, náhrobek z roku 857, toto příjmení zřejmě patřilo lidem, kteří pocházeli z města Alan nebo lidem z kmene Alanů.
 
2. Daniel z Inkermanu (slovo kermen znamená pevnost), náhrobek z roku 883.
 
3. Šemuel z obce Marok (název města či vesnice).
 
Jsou to podivuhodné nálezy, pokud se ale na ně podíváme a zamyslíme se nad nimi, můžeme se směle domnívat, že se jedná o náhrobky chazarské.
 
To potvrzuje i Sefer Tóra, nalezená v bet ha-kodeš 1Sela ha-Jehudim, kterou věnovala chazarská komunita karaimské komunitě města Solchat.
 
1Mikdaš - původně bejt mikdaš, svatý dům, tedy chrám.