Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 10

 

Během našeho krátkého pobytu v Konstantinopoli jsem vyučoval novou metodou děti našich souvěrců Zákonu Božímu.
 
Členové konstantinopolské komunity, mě poté co zjistili, že děti dělají pod mým vedením značný pokrok ve studiu Zákona Božího, požádali, abych v jejich komunitě zůstal jako chazan a učitel, s čímž jsem souhlasil.
 
Do Konstantinopole jsem se přestěhoval s celou svou rodinou krátce poté, co jsem se se Simou Babovičem a jeho společníky vrátili do Evpatorie.
 
V Konstantinopoli jsem zůstal dva roky.
 
V Konstantinopoli jsem disputoval s velkými talmudistickými učenci, a byl jsem odměněn různými poctami v jejich náboženských školách a synagogách, nechť je Hospodin odmění za jejich laskavý postoj ke mně.
 
Byl jsem také poctěn pečovat o všestranného učence a pokorného muže rabi Elijahu v době jeho nemoci.
Poté co zemřel, jsem žalozpěvem doprovázel jeho tělo do příbytku věčného odpočinku.
Rakev rabi Elijahua doprovázelo značné množství lidí.
Oplakávali ho jak talmudisté tak i karaimové, neboť požíval značné vážnosti i mezi karaimy.
Rabi Elijahu řešil většinu sporných otázek a sporů mezi členy komunity, jeho soudní rozhodnutí byla považována za neodvolatelná a konečná.
Žalozpěv, který jsem složil po smrti Elijahu, jsem předal jako projev své úcty jeho synům.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA