Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 50

Druhého dne ráno, 13 chešvanu, 20 října jsem se vydal do muzea, kde jsem předal jeho správci dopis od Alexandra Ašika.

Správce muzea mě po přečtení dopisu uvedl do muzea, a ukázal mi kámen, o který jsem se zajímal.

Požádal jsem ho svolení odnést kámen do domu gevira Šabataje, kde bychom udělali kopii nápisu a následně bychom kámen vrátili do muzea.

Když jsem si přišel pro své nálezy, které jsem měl uschovány u ribbi Simchy Jeru 1, zjistil jsem že z devíti listů haftarot (které jsem zmínil dříve pod číslem 9) chybí čtyři listy.

Jak se později ukázalo, tyto listy odvezl tajně do Oděsy ribbi Šelomo Bejm, aby je ukázal svému příteli a pochlubil se s nimi jako se svým nálezem.

Večer jsem odjel z města poštovním povozem, a ještě před polednem jsem dorazil do města Akmasdžit.

Navštívil jsem gubernátora a informoval jsem jej o všech svých nálezech, protože jsem ještě nedokončil svůj výzkum, poskytl jsem pouze ústní zprávu.

Z Akmasdžitu jsem odjel do Bachčisaraje, kam jsem dorazil až ve večerní čas.

Nejprve jsem zašel na policii, kde jsem předložil otevřený dopis, následně jsem vydal na Sela ha-Jehudim 2, kde mě ve svém domě přivítal ctihodný gevir Eljahu Jafet, nechť se jeho duše dostane do ráje.

Najal jsem pracovníky, aby kopali v záhlaví hrobů, podobně jako tomu bylo na hřbitově bene Mikra v Solchatu.

Následující den ráno, 14 chešvanu, 21 října poté co jsem vyšel z bet knesetu,  jsem spolu s najatými karaimskými pracovníky odešel do Josofatského údolí.

Nařídil jsem jim kopat v záhlaví hrobů s ležícími náhrobními kameny, a oznámit mi pokud najdou kameny s nápisy.

Zejména jsem je ale požádal, aby věnovali zvláštní pozornost náhrobkům, nalézajícím se v zemi.

Poté co byla u jednoho náhrobku odkryta zemina, objevil se na jeho zadní straně krátký nápis:

Náhrobek paní Akbiče, která zemřela roku 4790 (roku 1030).

Jaké štěstí! Řekl jsem.

Pak jsme našli náhrobek paní Gulef, dcery ctihodného ribbi Šabataje, která zemřela také v roce 4790.

Dále jsme našli náhrobek Beklav, dcery ctihodného maskila ribbi Mošeho, která zemřela v roce 4696 (roku 936).

Tento náhrobek byl o 100 let starší než předchozí dva.

Tak jsme se seznámili se třemi tatarskými ženskými jmény, vytesanými železným dlátem v kamenných náhrobcích.

První jméno Akbiče znamená bílá žena, druhé jméno Gulef znamená růže a třetí jméno Beklav znamená paní.

Tyto náhrobky mě překvapily stejně, jako mě překvapil náhrobek paní Devlet v Solchatu, ne však svým stářím, ale tím, že na nich byla vytesána tatarská jména.

Tatarské jméno Devlet se překládá do svatého jazyka jako keren (síla, moc), jako například Keren ha-Púk (Jobova dcera, Job 42:14), což znamená síla nebo moc drahocenného kamene.

Tímto způsobem jsme získali čtyři svědectví o tom, že se tatarský jazyk na Krymu užíval 300 let před příchodem Tatarů.

Zprávy o našem nálezu se dostaly do Sela ha-Jehudim, a tak odkud  přišli učenci a maskilové v čele s ravem Mordochajem Sultanským.

Všichni se radovali a divili se, a pouze rav, poté co se ujistil, že to je pravda, zesmutněl.

Já jsem se radoval, a celá má duše žehnala Hospodinu, za to že mi umožnil odhalit tajemství.

 

1Jeru - zkráceně Jerušalajmi, Jeruzalémský.

2Sela ha-Jehudim - hebrejsky Židovská skála, Čufut kale.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA