Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 39

 

Ale kompletní karaimskou Sefer Tóra s poznámkou a podpisem ribbi Jákova z Taman Tarku z roku 4665 (rok 905) a kompletní kniha Posledních proroků skládající se ze 198 pergamenových listů, s poznámkou na konci z roku 4607 (rok 847), které jsem našel v bet knesetu v roce 5598 (rok 1838), přede mnou skryli, proto jsem je nemohl najít, přestože jsem je důkladně hledal.
 
Když jsem přišel v doprovodu policie, jak je zmíněno ve zprávě, kterou jsem napsal náčelníkovi gubernie, odpověděli: Nevíme, kam se poděly.
 
Nechtěli mi vydat ani výše zmíněných 12 předmětů, tak jsem je vložil do svého vaku s policejní pečetí a nechal je u nich.
 
Náčelník gubernie, poté co v Gözlevu obdržel mojí zprávu, vyzvedl tento zapečetěný vak a odvezl jej do Karasubazaru, a poté co jel s hrabětem Voroncovem do Kafy, přivezl zapečetěný vak do Akmasdžitu.
 
Třetího chešvanu, o Roš chodeš  podle rabanitského datování, bylo v bet knesetu vyhlášeno: Pokud někdo ví o těchto knihách, nechť se dostaví a podá informaci.
 
Nikdo ale nic neřekl, a já jsem si uvědomil, že se musím spokojit s tím, co jsem našel.
 
Ve stejný den jsem s ribbi Šelomo Bejmem odjel do Kafy, ale předtím jsme se ještě zastavili v Solchatu (Starém Krymu), kde jsme strávili noc.
 
Ráno jsem se vydal s otevřeným dopisem v ruce na radnici, kde jsem získal povolení prohledat hřbitov a velký starobylý bet kneset, který byl bez stropu.
 
Najal jsem dva dělníky a do pozdního večera jsem pátral po nápisech na náhrobních kamenech na jedné straně hřbitova, nenašel jsem ale ani jedno písmeno.
 
Pátého dne jsem hledal na druhé straně hřbitova, ale také jsem nic nenašel.
 
Šestého dne jsem zkoumal stěny bet knesetu, ale našel jsem pouze jména návštěvníků.
 
V dolní části bet knesetu jsem na veřejích našel nápis Šema Jisrael vyrytý kvadrátním písmem.
 
Pak jsem se vrátil zpět do hostince a nařídil jsem připravit vůz k odjezdu, abychom mohli strávit Šabat v Kafě.
 
Po obědě jsem nařídil kočímu, aby odjel za město a počkal poblíž hromady prken, nacházejících se vedle hřbitova, a odešel jsem spolu s ribbi Šelomo na hřbitov, abychom přečetli zecher všem, kteří tam jsou pohřbeni.
 
Došli jsme k okraji rokle, kde se nacházely největší náhrobky, velké až čtyři lokte, na druhé straně rokle se nachází muslimský hřbitov, na jehož okraji se nachází náhrobek Kemala Aty, královského lékaře, který tam byl pohřben na příkaz krále.
 
Pak jsem věnoval pozornost jednomu náhrobku, který byl umístěn na okraji rokle, neboť se mi zdálo velmi zvláštní, že část náhrobku umístěná v nohách nebožtíka, se jakoby propadá do země, zatímco část nacházející se u hlavy nebožtíka vyčnívá nad zem.
 
Začal jsem tedy kopat pomocí hole, kterou jsem měl v ruce, a všiml jsem si, že pod náhrobkem v záhlaví byl umístěn tesaný kamen, proto se tato část náhrobku nepropadla.
 
Začal odhrabávat zem v naději, že najdu nějaká hebrejský nápis nebo nějaký symbol, ale nic jsem nenašel, za tímto kamenem se ale objevil další, na kterém byl symbol podobající se magen David.
 
Nemohl jsem uvěřit svým očím, pokračoval jsem v kopání a odhazování zeminy, až jsem objevil vytesaný velkými písmeny: Devlet, dcera ribbi Árona.
 
Přivolal jsem ribbi Šelomo a ukázal jsem mu tento zázrak, ve chvíli kdy jsem se zoufale snažil najít, byť jen jedno písmeno, mi Hospodin ukázal celý nápis na náhrobku dcery našeho učitele ribbi Árona. (Je možné, že je to právě on, kdo je pochován naproti Kemalovi Ata).
 
Ribbi Šelomo měl z mého objevu také radost.
 
Tento náhrobek se pro mě stal klíčem pro mé pátrání, neboť díky němu jsem se dozvěděl o existenci skrytých náhrobků.
 
Byl jsem překvapen moudrostí našich předků, kteří dokázali předvídat budoucnost, a proto umisťovali náhrobní kameny s nápisy do záhlaví hrobu zemřelého a zároveň umístili pod zem i druhý kámen s nápisem.
 
Nicméně jsem ale nedokázal přečíst celý nápis, neboť oba kameny byly uloženy velmi blízko u sebe, a vyjmutí kamene, který zakrýval nápis, ze země vyžadovalo čas a nástroje.
 
Den byl krátký a cesta dlouhá, do Kafy to bylo celých 25 verst (26,7 km), a v hostinci navíc nebyli k dispozici poštovní koně, pouze koně místních obyvatel.
Proto jsem vyhrabanou zeminou znova zasypal náhrobek, tak aby je bylo možné opět najít.
Poté co jsem připomenul jména všech pohřbených požehnáním života, nechť jejich zásluhy chrání mě a celý Izrael, jsme opustili hřbitov a vydali jsme se na cestu.
 
Do Kafy jsme dorazili večer, a byli jsme vřele přivítáni a stali se hosty váženého gevira Šabataje, muže sestry ribbi Šelomo Bejma.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA