Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 41

 

Ráno prvního dne týdne 5 chešvanu, tj. 1 října, jsem po modlitbě řekl ravovi, že se chystám odjet do Solchatu, abych tam vyjmul kámen, který zakrývá nadpis na náhrobku, a abych prozkoumal záhlaví dalších hrobů, je možné že tam najdu další kameny s nápisy.
 
Rav Ješua Kohen Baba a maskil ribbi Hilel Jerušalajmi vyjádřili přání, aby mohli odjet do Solchatu se mnou, aby mohli na vlastní oči vidět nápis na náhrobku, neboť to nikdy neviděli a nikdy o tom dokonce ani neslyšeli.
 
Vzali jsme s sebou i váženého ribbi Nachama Babakaje, mladého maskila, lékaře, nechť jej ochraňuje naše Záštita a náš Vykupitel.
 
V poledne jsme se vydali na cestu a do Solchatu jsme dorazili k večeru, noc jsme strávili v hostinci.
Ráno jsme najali dva pracovníky s nářadím, a odešli jsme na hřbitov, kde jsme pracovníkům přikázali vykopat ze země kámen, který zakrýval nápis.
 
Ctihodný ribbi Babakaj očistil nápis na náhrobku od hlíny a celý jej přečetl.
Nápis byl velmi starý, byl z roku 4819 (rok 1059), to znamená, že je starý 780 let.
 
Všichni jsme byli velmi překvapeni, když jsme zjistili, že se nejedná o dceru ribbi Árona, autora knihy Ha-Mivchar, jak jsem se původně domníval.
 
Zde je kompletní text nápisu:
 
Toto je pomník ženy Devlet dcery ctihodného ribbi Árona staršího (komunity), ženy ctihodného ribbi Simchy, která zemřela prvního dne týdne 3 elulu roku 4819.
 
Na levé straně pomníku byl text:
 
Ribbi Hilel starší (komunity), jehož duše je v zahradě Eden.
 
Na základě mého objevu, jsem nařídil pracovníkům, aby kopali v záhlaví hrobů, kde byly umístěny velké kameny.
 
Když jsme objevili další dva kameny stojící v záhlaví hrobů, nařídil jsem je vyjmout.
 
Na druhém kameni jsem si přečetl:
 
Toto je pomník ribbi Avrahama, syna ribbi Jicchaka, který zemřel v měsíci tamuz, v roce 4670 od stvoření světa.
 
Viděli jsme, že tento pomník je ještě o 149 let starší než pomník předchozí.
 
To nám udělalo velkou radost, moji přátelé vyjádřili touhu pokračovat v práci až do večera.
 
Práce probíhala následujícím způsobem: pracovníci kopali a my jsme vytahovali kameny.
 
K večeru jsme v útrobách země našli třetí kámen s nápisem:
 
Toto je pomník nad hrobem ctihodné Gulef, požehnána budiž její památka, dcery ctihodného ribbi Josefa staršího (komunity), požehnána budiž je památka. Zemřela pátého dne týdne, 16 dne druhého adaru roku 4800 od stvoření světa, nechť je její duše ve svazku života.
 
Poté jsme pracovníkům přikázali zasypat pomníky zeminou a vrátili jsme se do města.
Jedli jsme, pili jsme a radovali se, chválili jsme našeho Boha za to, že nám odhalil takové tajemství.
Radili jsme se, co bychom měli dělat s nalezenými pomníky, neboť moudrý je ten, kdo předvídá budoucnost, rozhodli jsme se vyjmout pomníky ze země a přemístit je a trvale umístit na nějaké bezpečné místo, a místo nich umístit a zasypat zemí kameny bez nápisů.
Měli jsme mnoho důvodů se obávat o bezpečnost pomníků, neboť v tomto městě již karaimové nežili, pouze malé množství Řeků a Arménů, většinu obyvatel tvořili Tataři.
 

Tato noc pro nás byla jako den, všichni jsme měli radost z toho, že jsme měli možnost nahlédnout do tak daleké minulosti, a nikdo z nás nemohl usnout.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA