Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 16

 

Karaimové byli obklopeni nepřátelskými národy, které karaimy pronásledovaly a nenechaly je na pokoji, násilím karaimům odebíraly drahocenné předměty a svaté knihy, a znesvěcovaly je, rozbíjely, trhaly a pálily je.
 
To že se některé z nich dochovaly, je způsobeno tím, že naši předkové byli nuceni tyto předměty a knihy zakopat v zemi, nebo skrýt v genizách svých kenas a náboženských škol, aby je tak uchránili před nepřáteli.
(Nicméně zkušenosti ukazují, jak uvidíme dále, knihy skryté v útrobách země byly poškozeny, písmo se stalo nečitelným a většina knih zetlela).
 
Nepřátelé nemilosrdně prolévali krev našich předků, mnohé z nich odvedli do zajetí či prodali do otroctví, mnoho statečných lidí opustilo Krym a odešlo neznámo kam.
Proto se zachránilo tak malé množství karaimů z kdysi tak velké populace žijící ve městech Kerč (kde mimo jiné žil Avraham Sefaradi, autor pijutů), v Kafě (Feodosii), Solchatu (Starém Krymu), Onchatu, Sogdaji (Sudaku), v Korsunu, Mangupu, Onkermenu, Menkermenu a Balaklavě, a také ve vesnicích Čabak, Koksu, Taš-jargan, Jagmurčuk, Čiburča, Otuz, Kyrklar a dalších.
 
Díky Hospodinu, který nevydal všechny naše předky do rukou našich nepřátel, ale zachránil jejich potomky a jméno karaimů v Kale a Feodosii, v těchto dvou prastarých komunitách, které nepřátelé ušetřili.
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA